THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Housle, violoncello, kytary, bicí a basa v sestavě. Kdo hádá, že jde o další symfonický metal se mýlí, kdo tipuje instrumentální post-rock má pravdu. Co by asi neuhodl nikdo je však země, odkud SLEEPSTREAM pocházejí. Řecko totiž není úplně typickou zemí pro podobné kapely. Tahle vznikla v druhém největším městě Řecka Thessaloniki, které je navíc centrem oblasti, díky níž Řekové házejí klacky pod nohy Makedonii. Tento řecký kraj má totiž stejné jméno.
A jak vlastně řecký postrock zní? Dva smyčcové nástroje v sestavě dokáží kouzlit s tklivými plochami a vytvářet opravdu malebná, až soundtracková zákoutí. V tomto ohledu tu vše funguje na jedničku a ačkoliv nenaleznete nějaké extra silné melodické momenty, co by vás zvedaly ze židle, jako skvěle šlapající epický podkres SLEEPSTREAM fungují znamenitě.
Proč tedy u recenze není silnější hodnocení? Je tu jedna zásadní vada na kráse. Aranže elektrických kytar. Ty jsou většinou velmi nezvládnuté v bustrech. V přechodech z čistého zvuku na zkreslený ve mně vždy hrkne. V těchto momentech dokáží kytaristé vždy spolehlivě zbořit veškerou atmosféru, která se tu do té doby dlouhé minuty budovala. A to zdaleka nemluvím jen o zkresleném metalově toporném zvuku, který místy přechází do jedovatě znějících efektů, ale i o tupém riffování, které zní zhruba tak, jakoby se rozehrával někdo ze školní metalové kapely. I přes tento neduh se jedná o dějem nabytý materiál zajímavé instrumentální kapely a rozhodně stojí za pozornost.
5,5 / 10
They Flew In Censored Skies (2014)
A Waltz With The Seventh Crane (2011)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Fluttery Records
Stopáž: 59:48
Aj s tymi symfonickymi vsuvkami je to furt len priemerne. Naj. skladba: They Flew In Censored Skies
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.